Proč?

1)„V náborový kanceláři naučí tě lháři jak se správne tvářit
a jak správně držet příbor v jídelně na Titaniku.
Budeš zpívat „chléb a hry“ a pozorovat bílé kry
Asi to mám hnutý, radši budu dutý ale free.

Každý den odvahu, každý den znovu na tahu,
věčne na křižovatce,
každý den odvahu, každý den znovu na tahu,
věčně na křižovatce. “
Mňága A Žďorp: Dutý, ale free

2) Tím, že jsem se dostal na dno, jsem se navíc dokázal zbavit vlastního strachu, což je podle mě základ pravé svobody – nemít strach, byť se nás všichni, od rodiny po média, pořád snaží děsit, strach je vetkaný do celosvětové kultury a svazuje nás.
Zdroj: cestovatel Bruno Baumann, který jako první člověk sám přešel přes takzvanou mrtvou zónu pouště Gobi.
Zdroj: https://cestovani.lidovky.cz/zdolat-everest-uz-neni-dobrodruzstvi-rika-jediny-muz-co-sam-pesky-presel-srdce-pouste-gobi-ghi-/aktuality.aspx?c=A180709_185742_aktuality_prop

3) Když jedu celý den, celou noc. A další den a další … Tam někde mimo, odkázaný jen na sebe. Zdolávám těžká stoupání, sjezdy, technické pasáže, řeším problémy na cestě, plně zodpovědný za svá rozhodnutí a své chyby… Je to zatraceně těžké, ale vím že žiju naplno a plný pokory a údivu nasávám ty krásy kolem sebe. Ne tam někde na konci, ale tady a teď se stávám lepším člověkem.
Můj pokus o vysvětlení těžko vysvětlitelného.

Momentka z těžkého stoupání v centru Scotland highland