Pro tento závod jsem se rozhodl po dokončení skotského Highland trail, možná už při něm. Inspirací mi bylo klábosení Neila Beltchenka, který CTR označil za patrně nejtěžší bikepacking závod na světě a to kvůli technické náročnosti a především nadmořské výšce.
No a když je něco nejtěžší, tak je dle mého potřeba si to vyzkoušet dokavad na to mé síly stačí.
Na promýšlení používám celkem rád mind mapy a jednu takovou jsem si v březnu vytvořil pro rozmyšlení přípravy na CTR. Rozdělil jsem ji do 5 základních oblastí a každou si trochu rozpadl na úkoly či komponenty:
Pojďme si to postupně projít a okomentovat:
V případě kola jsem byl poměrně nekompromisní – pořídil jsem si k vánocům nové karbonové Salsa Spearfish. Přesně takové, na kterém Neil zvítězil na Highland trail. Levné to zrovna nebylo a to jsem ho poměrně razantně upgradoval:
- sada řazení 2×10 změněna na 1×11
- nová karbonová kola Idea s nábami DT Swiss 240s a dráty Sapim CX Ray, které mi zapletl Pendolíno
- Už tak dobré brzdy Shimano XT 780 jsem nahradil novějším typem XT 8000
- no a samozřejmě nový pohom : zlatý řetěz KMC Gold a převodník Absolute Black oval 34 v kombinaci s 1×11 kazetou Garbaruk
- Obutí jsem zvolil dozadu tradiční Maxxis Ikon 2.2“ a vpředu novou verzi Vittoria Barzo TNT obojí se zesílenými boky, protože trasa je plná šutrů a skal
- řidítka jsem vybavil vlastní změkčovanou verzí čínských gripů s rohy, doplněných silikon/gumou ze značkových gripů chunky ESI, doladěných omotávkou z Decathlonu a dohromady scelených černou tape páskou. Je to tedy docela bakkule, ale snad mi to trochu ochrání dlaně a prsty proti brěnění, kterým jsem letos trpěl na každém delším utrazávodu.
Tento mix komponent jsem ladil od ledna a testoval postupně na všech ultra akcích. Ovšem finální upgrady a tuning připadl tradičně na poslední dva týdny před odletem, kdy jsem byl u Pendolína skoro obden.
Vše podřízeno váze (takže polštářek asi nebude), ale také odolnosti a očekávané noční telotě +5 až -5 stupňů kombinované s vlhkem. Základem je půlkilový spacák Marmot s peřím ošetřeným proti vlhku. Nafukovací 3/4 Karimatka Inertia odvedla úřasnou službu o velikonocích při spaní v Brdech pod vrcholem Praha v teplotě kolem 0. Tenkrát jsem spal v ve Ždáráku S.O.L. escape, ale High Point Superlight bivy by ho měl odolností a prodyšností ještě překonat.
Tréningové cíle jsem spíše překročil. Najeto mám od počátku roku skoro 9 000 km z valné většiny na bajku. Byť tedy nejčastější trasou je Vrané-Vysočanská tzn podél Vltavy 27,5 km do práce. Za každého počasí. Mimochodem letošní rekord byl 50 minut, tedy s průměrem 33km/h.
absolvované akce:
- Boboloppet jsem letos jel o hodinu rychleji,
- Wolfmana 222km snowbiku jsem zdolal v rekorndních mrazech (v noci pod – 25 st. C) a skončil na druhém místě.
- O velikonocích jsem se vydal na několikadení výšlap přes Brdy na Šumavu po trase Toulání a poté co jsem skončilve vánici to zajel zpět domů na jeden zátah.
- Na Italy divide jsem dojel jako 8., ale první (a asi jediný) na celopéru, kter jsem tam testoval byť se na tu převažně gravel trasu nehodilo
- Na Loudání jsem se stal skokanem roku a skončil druhý, dvěi hodiny za Martinem Vítem
- Na 211 km Obrdásalovi jsem si uvědomil, že jednorázovk jsou na mě již moc rychlé, ale vzdálenost mi příliš problém nedělá – 38. místo je zlepšením, ale chtěl jsem víc
- No a Sazkammergut jsem pro nabitý program vynechal a Korunu Vysočiny si nechám na jindy
…bude dopsáno již brzy…